Kritické  zhodnocení  současného  stavu  výcviku  retrieverů

     Nedávno jsem jel autem a z rádia jsem uslyšel větu od našeho významného kynologického činovníka, který řekl, že retrieveři jsou společenští psi, z nichž někteří ještě i loví. Musel jsem zastavit, abych to nějak „rozdýchal“ – mě zajímá na retrieverech především jejich lovecké využití. Když jsem se uklidnil, musel jsem uznat, že příslušný činovník řekl velkou pravdu,   i když to mnohým z nás nemusí být příjemné.

      Před 25 lety jsem začínal s kokry. Je to asi 15 let, kdy jsem napsal, že pokud budou kokři nadále chováni téměř výhradně na základě úspěchů na výstavách a nadále budeme  přecházet to, že jejich výkonnost postupně klesá, můžeme se během několika let dočkat toho, že kokr přestane být vnímám jako lovecký pes. Dnes už bohužel nikoho nepřesvědčíme, že kokr je vynikající lovecký pes.

     Celý vývoj lovecké kynologie je bohužel pouze historií ztrát schopnosti psů lovit. Tento vývoj je nevratný a není v našich silách jej změnit. Můžeme jej pouze zpomalit.

     Osud kokrů už nezměníme, ale i když si to zatím odmítáme připustit, dnes jsou na tom naši retrieveři mnohem hůře, než na tom byli kokři před 15 lety. Na zkoušky chodí procentuálně výrazně méně retrieverů než tehdy kokrů. V průměru je to asi jedno štěně ze tří vrhů. Dva ze tří pak udělají pouze jednu pracovní zkoušku, to proto, aby byly na výstavě zařazení do třídy pracovní.

      Úroveň náročnosti ZŘ byla tehdy u kokrů na standardní úrovni. Dnešní ZŘ retrievrů nejsou nijak náročné, řadu disciplín by zvládla i nadějnější štěňata, a za tyto výkony získávají retrievři pracovní tituly. Hluboce se mýlí ten, kdo si myslí, že je dobře, že máme tolik možností tyto pracovní  tituly získat. Nikdo nic nezískal, ale všichni, a bohužel i ti skutečně dobří - a není jich málo, své tituly vlastně ztratili, neboť při této inflaci už nemají prakticky žádnou cenu.

     Je i za těchto okolností ještě možno mluvit o retrieverovi jako o vynikajícím pomocníkovi lovce, když výkony, které  při handlingu předvádí jsou horší, než výkony samotného vůdce bez psa.

     Zde už nemůžeme mluvit o chybičce, která se nějak vloudila. Jde vlastně o podvod, který musí mít nějaký důvod. Jde o podvod na vůdcích, psech i na potencionálních  majitelích štěňat.

Situaci je nutno neprodleně řešit a příčiny odstranit.

     ZŘ pro retrievery byl zaveden pouze proto, abychom pozvedli úroveň výkonu našich retrieverů a to za využití zahraničních poznatků a zkušeností s výcvikem i posuzováním. Po celém světě platí, že tou nejzákladnější dovedností je u retrieverů zvládnutí handlingu. Jedním ze základních cviků pak je blind – aport, při kterém pes neví kam zvěř zapadla. Vůdce to samozřejmě musí vědět.

     ZŘ v první verzi byl velice mírný, pokud by ale podle něj posuzovali rozumní rozhodčí, kteří by v případě potřeby připravili vhodný rozstřel, byla by tato první verze  ještě použitelná.

     Nejnovější dodatky o nemožnosti úpravy disciplín při rozstřelu a závěrečné hodnocení chovný, nechovný …jej však zcela znehodnocují.

     Podstatné věci, které současný ZŘ obsahuje, a které je možno označit za základní kameny ZŘ, jsou přehlíženy.

     Za prvé  -  máme posuzovat ve stejném duchu jako v okolních zemích.

     Za druhé  - veškeré tituly jsou nenárokové a přináleží psům pouze za mimořádný výkon. O jaké mimořádné výkony může jít při markingu na 30 metrů ?

     Každá skupina psů má svojí stěžejní disciplínu, která je pro ni charakteristická a ve které jsou lepší než psi z ostatních skupin. Ohaři – vystavování, slidiči – slídění, norníci, barváři, honiči … 

     U retrieverů je touto disciplínou handling. Nelze se mu vyhýbat ani jej nějak rušit. Bylo by to to samé, jako se vyhýbat nebo rušit vystavování u ohařů, slídění u slidičů atd…  

     Handling,  který  by  měl  být  naší  pýchou,  je  bohužel  naší  nejslabší  stránkou.

Shrnutí :

     Z případu kokrů jasně vyplývá, že tito nepotřebovali ani deset let na to, aby se vytratili z loveckých revírů. Přitom jejich výchozí pozice byla výrazně lepší než současná pozice retrieverů.

     Řada vůdců se začíná smiřovat se současným stavem a šíří se názor, že nezbude než počkat až současní rozhodčí prostě „vymřou“.  To „vymírání“ se bohužel týká i mně. Tyto naděje jsou však liché. Jsme v časové tísni a retrievři tolik času bohužel nemají.

     Je nutno vytvořit podmínky pro úspěšný výcvik všem našim členům, kteří o to projeví zájem.

     Začínají se k nám dovážet retrieveři z trailových chovů a tyto je nutno podporovat,  ne jim házet klacky pod nohy. Musíme vytvožit podmínky pro jejich zařazování do chovu.

     Je nutno dodržovat nejzákladnější ideje ZŘ a posuzovat stejně jako v jiných zemích a v případě rovnosti bodů ukončovat zkoušky rozstřelem. Rozstřel bude proveden podle pokynů vrchního.

     Rozhodně je nutno vystupovat proti posledním devastujícím dodatkům ve |ZŘ, kde se při rozstřelu nesmyslně prosazuje „přesné“ dodržení provedení disciplíny dle ZŘ.  Pracovní titul není nárokový a jeho zadání musí předcházet výkon na odpovídající úrovni.

     Je nutno v praxi důsledně prosazovat, že handling je základní dovednost retrieverů. Zvládnutý handling z nich udělal mistry v přinášení . Handling je pro retrievery tím, čím je pro slidiče slídění a pro ohaře vystavování.

     Je nutno si uvědomit, že handling má svá specifika, a zatím žádný z našich vůdců nebyl schopen toto sám bez cizí pomoci nacvičit. Ty „doby objevů“ jsou už za námi. Ti, kteří  handling chtějí zvládnout, jistě potřebnou pomoc najdou. Ti, kdo jej zavrhují, ti jej přeci cvičit nemusí, musí se však smířit s tím, že jejich retrieveři rozhodně nebudou patřit k těm nejlepším.

     Tam kde převažují finanční zájmy, tam je možno hledat zásadní odpůrce handlingu. Rozhodně je lehčí handlig se vším co s ním souvisí prostě znevážit a zaklínat se tím, že oni přeci cvičí psa pro lov.

     Šampion práce, který aportuje pomaleji než člověk bez psa, to je bohužel ten nejsmutnější výsledek těchto zájmů a snah.

Na  co  se  zaměřit  v nejbližší  době  pokud jde o výcvik :

      Vyjasnit pojmy, se kterými se ve výcviku setkáváme. Jde o to, aby všichni mluvili jednotným jazykem. Nejednotným výkladem těchto pojmů, které se vzájemně prolínají či dokonce navzájem zaměňují, dospíváme až k neřešitelným dohadům. Jde o pojmy jako jsou slídění, vyhledávání, dohledávky, handling, marking, blind, poslušnost a ovladatelnost atd…

     Je nutno dát všem našim členům možnost, v krátké době řádně nacvičit disciplínu handling – v rozsahu požadavků stávajícího ZŘ. Je to ta nejzákladnější dovednost retrieverů nejen v Evropě, ale na celém světě. Těch, kteří toto zvládají pod 2 minuty – tedy v čase, který dosáhne vůdce bez psa, je velmi málo a těch, kteří se dostanou pod 1 minutu, na ty by nám stačili snad jen prsty na rukou. Zde se rozhodně nejedná o working testy, ty jsou značně náročnější.

     Objasnit původ a význam working testů – v celém světě jde o široce využívaný ideál přípravy na lovecké zkoušky. O prestiži a významu WT svědčí i to, že v zemi původu předává ceny vítězům sama britská královna. Proč bychom se tedy právě u nás měli řídit názory a „radami“ těch, kteří dosud žádného retrievera na odpovídající úrovni nevycvičili.

Až  tedy budeme mít jasno v hlavách, může přistoupit k úpravám ve ZŘ.

Nejprve se musíme spokojit pouze s určitými korekcemi

a) CACT a CACIT by měly být zadávány pouze na těch zkouškách, kde se zkouší     disciplína charakteristická pro retrievery – handlingu

b) při rovnosti bodů, rozhodne o konečném pořadí rozstřel, který řídí vrchní rozhodčí. Nic víc a nic míň. Vyhrát musí vždy ten nejlepší.

     c) odstranit kolíky z disciplíny handling

d) skutečnou kvalitu retrieverů jako typických přinašečů nesmyslně zkresluje oznamovač nebo hlasič

     Toto jsou věci, které lze při dobré vůli změnit okamžitě.

     Předpokládejme, že se ZŘ bude měnit v dohledné době. Musíme začít pracovat na novém znění ZŘ a brát při tom v úvahu i připomínky našich členů.

     Pozornost je nutno věnovat i rozhodčím.   

     Většina z rozhodčích, kteří  retrievery nemají se o ně ani příliš nezajímají. Je nutno vybrat a proškolit ty, kteří nám mohou pomoci – snad by pomohlo i jejich členství v RK. Je nutno předložit nový návrh na ustanovování rozhodčích pro posuzování výkonu u retrieverů, který by umožnil splnit podmínku o počtu předvedených psů tím, že by žadatel předvedl byť i jen jednoho psa na velmi vysoké úrovni. Jistě nikdo nepochybuje o tom, že takovýto úspěšný vůdce toho ví o retrieverech nepochybně daleko více než naši mnozí současní rozhodčí, které retrieveři prakticky neznají. V okolním světe je to běžná praxe.

   Pokud jde o zvyšování úrovně výkonnosti, stojí před RK řada úkolů. Při jejich plnění může náš RS CZ významným způsobem pomoci. Jde o společný zájem RK a RS CZ.

                                                         Ing. Bohumil Kovář

                                                         Tel. :  602 126 166